Chlamydie pneumoniae: svinská bakterie - part IV. (final)

1. dubna 2007 v 20:26 | Falkáč |  Chlamydie pneumoniae
INTRO
Po dlouhé odmlce jsem se odhodlal pokračovat a konečně zakončit to, co jsem už v první příspěvku nakousnul. Bohužel nebyl čas a ani síla, o kterou mě "chlamky" úspěšně připravují. Navazuji tedy dění v prosinci minulého roku 2006.
ČÁST IV. - POKRAČOVÁNÍ MÉHO PŘÍBĚHU
Výsledky testů (5.12.) o kterých jsem se zmiňoval v prvním příspěvku dopadly dle očekávání špatně a to:
Chlamydie pneumoniae - IgG 2,46 (při normě 0,9), IgA 0,41
EB virus - IgG 1:160 titr
a aby toho nebylo málo, tak dále zlatý stafylokok (STAPHYLOCOCCUS AUREUS +++) zjištěný při výtěru z nosu.
Po předchozích 1,5 letých zkušenostech, kdy mě má ošetřující lékařka léčila přeparátem Luivac a slovy: nestresujte se, jsem jí opustil a poohlédl jsem se po jiném lékaři. Rozeslal jsem spoustu mailů (i MUDr.Klubalovi) a na jeden z nich mi odpověděl MUDr. Beneš z polikliniky Národní. Obsahem naší korespondence byl popis mých obtíží a co mě příjemně udivilo i fakt, že v odpovědi se dr. zmiňuje o tom, že Wheldonovu metodu na klinice znají, ale samozřejmě, že má svá úskalí a rizika. Objednal jsem tedy a čekal plný naděje, že jsem snad narazil na doktora, který je schopný rozumného dialogu. V den náštěvy jsem si s sebou vzal kopie všech dosavadních výsledků, protokol a další materiály. Bylo mi jasné, že proběhne nové otestování a pak teprve se stanoví diagnóza a rozhodne se o léčbě. První zklamaní bylo, že sice doktor je profík, ale mluvil se mnou naprosto stroze a stručně.
Následovaly tedy rutinní odběry a čekání na výsledky testů. Při další kontrole koncem roku 2006 mi doktůrek sdělil, že výsledky potvrdily přítomnost zlatého stafylokoka, ale že EB virus a chlamýdie už nemám. Co se týká EB viru, tak je to zřejmě možné, jelikož jeho přítomnost v krvi klesá a stoupá (což neznamená, že opět nemám zvýšené hodnoty), ale divné mi přišlo, že po roce od prvního zjištění chlamydií by najednou vymizely? Hloupost... Na výsledcích (20.12.), které dr. držel v ruce bylo jasně napsané:
Chlamydie pneumoniae - IgG 2,47 (při normě 0,9), IgA 0,20
Chlamydia cHSP60 0,50.
Tudíž chlamydicita přešla do chronické fáze. Na otázku jak je to možné doktor odpověděl, že je to holt biologie, tělo si s tím poradilo. Do ruky mi šoupnul účet za vyšetření, recept na atb na stafylokoka a řekl mi ať se v polovině ledna zastavím na kontrolu. Nebyl jsem schopný slova a psychicky zlomenej jsem se došoural do zaměstnání.
Následující 14 dní na přelomu roku 2006 bylo dost psychicky náročných, ale to co jsem do té doby prožil a absolvoval mě ještě víc utvrdilo v rozhodnutí léčit se dle Wheldonova protokolu postaveného na výzkumu Dr. Charlese W. Stratona a jeho týmu při Vanderbiltské univerzitě, jelikož v současné době v České republice NEEXISTUJE účinná antichlamydická léčba a čeští lékaři buď toto onemocnění krutě bagatelizují či si pacienta přehazují jako horký brambor. Chtěl jsem zase začít žít a ne pouze přežívat ze dne na den s hrůzou jak se budu následující den cítit.
Znovu jsem si tedy důkladně prostudoval web www.chlamydie.info, získal cenné informace ohledně možnosti nakoupení antibiotik a vitamínů potřebných k léčbě na internetu, podiskutoval s ostatními uživateli a šel do toho.
Stav před léčbou byl následující: únava, vyčerpanost (schvácenost), spavost, bolesti v krku, zahlenění, respirační problémy (dušnost, kašel), neurologické problémy (bolesti hlavy, motolice, závratě, výpadky zraku, mlhavé a mizerné vidění, mžitky před očima, pálení, řezání a bolesti očí, hukot v hlavě a uších), žaludeční obtíže (bolesti a křeče v břiše, pocit na zvracení), kožní problémy, nateklé tváře, zvýšená teplota a spousta dalších problémů, které si teď nevybavím.
Pro ukázku takto vypadalo moje oko před začátkem léčby:
Chlamydie pneumoniae - Oko 2
A takto můj krk napadený CPN (Chlamydie pneumoniae):
Chlamydie pneumoniae - Krk 2
Po nakoupení nezbytných antibiotik a vitamínů jsem dne 13.1.2007 zahájil léčbu...
OUTRO
Poznámka:
Pokud tomuto článku nerozumíte, nevíte co to je chlamydie a potřebuje i další informace, doporučuji si pročíst mé minulé příspěvky. Například tento podrobný článek. Příště zde uvedu jak probíhá má léčba, kde, co a jak nakoupit.
Varování:
Informace zde uvedené považujte za mou zkušenost s bojem proti této zákeřné chorobě. Já ani uživatelé na webu www.chlamydie.info nejsme lékaři, ale pouze pacienti, kteří převzali za sebe zodpovědnost, vzali vše do svých rukou a sami rozhodli podstoupit kombinovanou antibiotickou léčbu.
Počet komentářů: 53
 

Chlamydie pneumoniae: svinská bakterie - part III.

14. února 2007 v 11:00 | Falkáč |  Chlamydie pneumoniae
ČÁST III. - PODROBNĚJI O CHLAMYDIE PNEUMONIAE (CPN) A JEJÍ LÉČBĚ

Co to je ta chlamýdie?

Chlamydie (přesněji chlamydia, chlamydophila) je infekční bakterie, která hraje významnou roli v mnoha závažných a těžkých onemocněních jako např. astma, RS (roztroušená skleróza), CFS (chronický únavový syndrom), artritida, prostatitida, Crohnova choroba a ve spoustě dalších. Nejznámější druhy jsou chlamydia trachomatis, chlamydia pneumoniae, chlamydia psittaci, chlamydia pecorum.

Chlamydie, to je ta pohlavní nemoc že? Tu mají prostitutky, promiskuitní lidé a tak ne? To je něco podobného jako sifilis?

NESMYSL! To je naprosto mylné a zavádějící tvrzení! V minulém příspěvku jsem popsal jednotlivé druhy chlamydií a ikdyž chlamydia trachomatis je přenosná pohlavním stykem, jsou tu mnohé další cesty nákazy (a to v podstatně větší míře než pohlavním stykem) v prostředí typu bazén, toaleta, sprcha, pára, sauna, nebo při styku sliznice s kontaminovaným materiálem (ručníky, ložní prádlo). Pohlavní nemoc je podle mého názoru nemoc, která je přenosná téměř výhradně pohlavním stykem, což v tomto případě neplatí.
Pokud by to byla výhradně pohlavní nemoc, tak jak je tedy možné, že byly popsány případy dětí u kterých byly krevními testy a výtěry ze spojivek zjištěna tato bakterie? Že by desetileté děti žili aktivním sexuálním životem? Hmm... velice úsměvné.

Jak může dojít z nákaze chlamydie pneumoniae?

Velice snadno. Podle některých studií je promořenost dospělé populace až 60-80%. Chlamydia pneumoniae (CPN) se přenáší kapénkovou infekcí (kašláním, kýcháním a není sexuálně přenosná) a tudíž ji lze chytit kdekoliv. V metru, tramvaji, kině, na místech s vysokou koncetrací lidí, při kontaktu s nakaženou osobou. Nicméně téměř všichni se jednou či vícekrát s CPN setkají a prodělají infekci. Většinou se projeví kašlem, který časem odezní.

Jaké jsou projevy CPN?

Problém nastává v okamžiku, kdy je imunitní systém oslaben a nedokáže infekci zlikvidovat. V ten moment infekce přejde do chronického stádia, šíří se po těle a napadá další orgány, tkáně a dokonce imunitní buňky (makrofágy, neutrofyly), kterými je nesena krevním řečištěm. Projevem v prvnotní fázi jsou: bronchitida (zánět průdušek), pneumonie (zápal plic), sinusitida (zánět vedlejších dutin nosních), laryngidita (zánět hrtanu) a další. Podrobněji zde. Později se mohou přidat další symptomy z nich jsou nejčastější bolesti kloubů, obratlů, šlach, svalů, zubů, pálení očí, mlhavé a špatné vidění, kožní problémy, respirační obtíže, únava, spavost, žaludeční nevolnost, srdeční arytmie, zvýšená teplota a další. Existují také případy osob, kteří jsou infikování a přitom jsou asymptomatičtí (bez příznaků).
Pro názornost zde uvádím schéma Dr. Charlese W. Strattona z Vanderbilt University, Nashville, Tennessee, USA (převzato a přeloženo z www.cpnhelp.org). O tomto pánovi ještě bude řeč :).
Diagram dr. Strattona

Konkrétně v mém případě začalo onemocnění úpornými bolestmi v krku, opakovanými infekty horních a dolních cest dýchacích, záněty dutin. Následně se přidaly další, chronická únava, vyčerpanost až schvácenost, neurologické problémy (bolesti hlavy, mlhavé vidění, závratě, stavy opilosti, výpadky zorného pole), bolesti břicha, pocit na zvracení aj.

Existuje očkování?

Ne a v dohledné době zřejmě nebude.

Jak se chlamydie diagnostikují?

Druhově a rodově specifické otestování na chlamydie se provádí krevními testy společně s testováním moče, výtěrů a výplachů z krku, nosu, očních spojivek, stěrů z kůže a sliznice.
Sérologická diagnostika chlamydiových infekcí je možná jednak přímo (průkazem antigenu), jednak nepřímo průkazem protilátek v séru či jiných biologických materiálech. Používají tyto druhy testů: komplement-fixační reakce (KFR), nepřímý mikroimunofluorescenční test (MIFT - velice nepřesný) a imunoenzymatické metody (především ELISA - Enzyme Linked Immunosorbent Assay) a metoda PCR (nejcitlivější a nejpřesnější test).

Co znamenají hodnoty ve výsledcích testů?

Pro lepší orientaci zde uvádím tabulku s křížkovým hodnocení jednotlivých titrů IgM, IgA, IgG:
Tabulka s křížkovým hodnocením
K tabulce jen doplním, že testy nemusí být dostatečně citlivé a že úroveň protilátek (IgG, IgA, IgM) NEODPOVÍDÁ úrovni problémů konkrétní infikované osoby. Tzn. že člověk s naměřenými nízkými hodnotami může mít obrovské zdravotní obtíže a naopak.

Jak probíhá léčba?

Ehm.. léčba? Jestli myslíte, že Vám zkostnatělý arogantní a byrokratický systém českého zdravotnictví pomůže vyléčit tuto těžkou chorobu, tak se rychle probuďte. Výzkum týkající se této nebezpečné a dá se říci, že i vysoce inteligentní bakterie v ČR neprobíhá a léčí se (pokud tedy Vás lékař neodbyde slovy, že to stejně mají všichni a že Vás léčit nebude) podle dvacet let starých metod stylem podávání jednoho druhu silných antibiotik (většinou makrolidu, nebo tetracyklinu) na dobu dvou až třech týdnů.

TATO LÉČBA NENÍ DOSTAČUJÍCÍ A NEFUNGUJE !!!


Jedny antibiotika (ATB) sice můžou zlikvidovat podstatnou část těchto bakterií, ale nemůžou chlamydie úplně z těla "vymlátit". Tzn. že infikované osobě se po léčbě může ulevit a i protilátky při novém otestování můžou klesnout, ale po čase se bakterie znovu pomnoží a potíže se vrátí a nebo nemusí stoupnout vůbec a potíže se stejně objeví. Kombinací je několik. Testy jsou pak tzn. "falešně negativní". A takhle to jde pořád dokola....
V tom horším případě je léčba pouze symptomatická bez odpovídajícího léčebného efektu, většinou s recidivou potíží. Lékaři přisuzují tyto potíže většinou změnám na páteři, stresu, psychice, někdy také nedostatku hořčíku, u starších lidí biologickému stáří. Mnohdy navíc lékaři, když nic u pacienta nezjistí, což se stává často, tvrdí i lidem s krutými potížemi, že jim nic není a problémy si pouze namlouvají a posílají na psychiatrii (hypochondrizace pacientů). To je tragický, nezodpovědný a nehumánní přístup našeho zdravotnictví k takto krutě postiženým lidem (viz. výroky lékařů).
I já absolvoval "kolečko" po různých vyšetřeních typu magnetická rezonance, EEG vyšetření, VEP (oční vyšetření), neurologie, RTG, alergologické a imunologické vyšetření, masáže, odběry, injekce, rekonvalescence a vše dopadlo v pořádku.

Tak to už přeháníš. Jak se má tedy CPN podle tebe léčit?

Ne nepřeháním. V současné době je české zdravotnictví v rozkladu a je pekelně zadlužené. Důvodem, kromě spousty jiných problémů, je nárůst nemocných, špatná diagnostika jejich onemocnění a léčba samotná. Místo léčby příčiny onemocnění se pouze tlumí symptomy a tím se vynakládá obrovské množství finančních prostředků. Dalo by se to jednodušše parafrázovat: "Je něco shnilého ve zdravotnictví českém..."
Léčba existuje a to díky výzkumu chlamydií, kterým se zabývá Dr. Charles W. Stratton, Dr. William M. Mitchell a jejich tým v laboratoři Vanderbiltské univerzitě, Nashville, Tennessee, USA. Výsledky jejich výzkumu jsou patentované jako US Patent 6838552. V patentech je vše, co potřebuje lékař vědět o tom, aby pochopil chlamydiový cyklus a vliv jednotlivých antibiotik. V tabulce č. 10 jsou uvedené mnohé kombinace antibiotik na kryptickou fázi CPN, z nichž jen některá se jeví jako účinná. Tabulka č. 11 uvádí přehled reakcí pacinetů na kombinovanou antibiotickou léčbu. Tento patent je výsledkem dlouholetého výzkumu a je na něm postavena celá Wheldonova léčba doplněná jeho vlastní zkušeností s tímto onemocněním a jeho pozorováním.
Tento výzkum samozřejmě čeští lékaři neznají, jelikož je to zřejmě nezajímá a nebo to prostě ignorují. Jen málo z nich absolvuje zahraniční semináře a stáže. Problém je zřejmě také v neznalosti cizích jazyků.

Kdo je Wheldon a co je zač ta léčba o které se tu zmiňuješ?

Dr. David Wheldon je britský lékař-mikrobiolog, spisovatel, básník. Společně s Dr. Strattonem spolupracuje a publikovali studii o RS (roztroušené skleróze) a roli chlamydie pneumoniae v tomto onemocnění.
Manželce Dr. Wheldona Sarah lékaři v roce 2003 diagnostikovali RS, avšak onemocnění ji již pravděpodobně provázelo od roku 1989. Provázeli jí infekce horních cest dýchacích, astma, neurologické poruchy (závratě, mentální mlha, spavost, únava) a další. Dle lékařů onemocnění vstoupilo do druhé progresivní fáze, na kterou neexistuje účinná léčba, a že choroba bude mít svůj obvyklý průběh. I sám Wheldon onemocněl CPN (příběh DW v ANJ, ČJ) a z profese lékařského mikrobiologa nastavil sobě i Sarah tento režim:
Léčba
Dávkování antibiotik je následující:

DOXYCYCLIN 200mg 1x denně
AZITROMYCIN 250mg tři dny v týdnu (Po, St, Pá) alternativou je ROXITROMYCIN 300mg 1x denně
Po dvou až třech měsících se přidává MENTRONIDAZOL 400mg 3x denně alternativou je TINIDAZOL 500mg 2x denně (jedná se o třítýdenní cyklus perorálně přerušované aplikace).
Doba kontinuální léčby musí být řádově jeden rok. To je velmi důležité, protože je velmi obtížné odstranit mikroorganismy z některých typů buněk.
Vedle antibiotik se současně musí užívat kombinavané potravinové doplňky s antioxidanty, které eliminují toxiny (volné radikály). Zde je hrubý seznam doplňků: laktobacily (obnova střevní mikroflóry při působení antibiotik), vitamín C, vitamín D, vitamín E, vitamín B6, vitamín B12, NAC (N-Acetyl Cystein), Acetyl L-Carnitine, Kyselina listová, Kyselina Alfa Lipoová, Coenzym Q10, Selen, Vápník, Hořčík, Zinek a další.
Toto schéma je nazýváno protokolem Dr. Wheldona a je dostupné v plném znění přímo na jeho webových stránkách (v anglickém jazyce) a na webu www.chlamydie.info (v českém překladu zde).
Tento dokument vznikl víceméně na přání Sarah, která jakožto i Wheldon empirickou léčbu absolvovala. Nyní se oba plně uzdravili.
Tato léčba je účinná jak na chlamydie pneumoniae, tak na chlamydie trachomatis i borelie.

Cpát do sebe rok a více antibiotika? Není to sebevražda?

Ne není. Léčba je pozvolná a antibiotika se podávají v malých dávkách. Jak je tu už uvedeno, tak během léčby se samozřejmě více užívají laktobacily a také se doporučuje konzumovat probiotické výrobky. A navíc jiná známá léčba nefunguje. Chlamydie je bakterie a je citlivá na kombinovanou antibiotickou léčbu makrolidy a tetracykliny.

Proč se užívá trojkombinace antibiotik?

Chlamydie se infekci v organismu vyskytuje v třech fázích:
Jako elementární tělísko (EB - elementary body), dále jako retikulární tělísko (RB - reticular body) a také jako kryptická forma.
EB se nereplikuje, nemetabolizuje, přichytí se k povrchu buňky a pronikne do ní. EB tělíska hynou díky NACu (N-Acetyl Cysteine) a také amoxicilinu.
RB je v podstatě v buňce transformované EB. Metabolizuje a krade energii hostitelské buňce. Buňka následně umírá. RB tělíska jsou citlivé na dvojkombinaci antibiotik a to doxycyclinu a azitromycinu (nebo roxitromycinu).
Kryptická forma chlamydie je RB tělísko "zahnané do kouta" dvojicí již zmíněných antibiotik. Spí v buňce, čeká a připravuje protiútok. Tuto formu zabíjí třetí antibiotikum metronidazol (nebo tinidazol).

Uzdravený Wheldon a jeho manželka je málo. Nějací další?

Zde jsou uvedeny zahraniční příběhy nemocných CPN léčících se dle protokolu..
V ČR nemocní, sdružující se na www.chlamydie.info, svou léčbu teprve absolvují, ale pár z nich již úspěšně finišuje :).

Vyléčím se po roce, či déle i s rodinou. A co když mě někdo znovu nakazí? Jedu v tom dál? Jak toto funguje?

Zatím nebylo ověřeno, zda vyléčením získává člověk imunitu, ale Wheldon to často u svých pacientů pozoruje. Každopádně nejlepší ochranou proti reinfekci (znovunakažení) je NAC (N-Acetyl Cysteine), který likviduje elementární tělíska (choroboplodné zárodky) CPN dřív než můžou při vdechnutí znovu infikovat. Užívá se během celé léčby a dávky se postupně zvyšují.
NAC nejen že zabíjí elementární tělíska, ale i podporuje a chrání játra proti toxicitě. V lékárnách je dostupný jako rozpustný (šumák) pod názvem ACC Long 600, NAC AL 600 či Mucobene.

Závěrem:

Bylo by načase, aby se problematickou chlamydiových infekcí začalo české zdravotnictví seriózně zabývat a aby byly metody léčby důkladně klinicky ověřeny.
Poznámka:
V textu se mohou objevit menší nepřesnosti, ale upozorňuji, že tento článek je pouhým shrnutím a mým i názorem jiných osob na problematiku CPN onemocnění.
Pro více fundovaných infomací doporučuji navštívit web www.chlamydie.info (dceřinou českou mutaci webových stránek www.cpnhelp.org), prostudovat publikované články, diskuze registrovaných uživatelů, příp. s nimi podiskutovat. Určitě Vám vyjdou vstříc a dovíte se více :).
Počet komentářů: 41

Chlamydie pneumoniae: svinská bakterie - part II.

22. ledna 2007 v 11:14 | Falkáč |  Chlamydie pneumoniae
ČÁST II. - O CO TADY SAKRA JDE? CO TO JE CHLAMYDIE?
Na začáteku chci upozornit, že jsem pouze "pacient", nemám lékařské vzdělání a tudíž fakta zde uvedená jsou pouze mojí interpretací z podrobného studia na tomto webu, z jiných zdrojů a mojí zkušeností s touhle velice "příjemnou" nemocí. V dalších příspěvcích se zmíním podrobněji pouze o onemocnění, které způsobuje bakterie Chlamydophila pneumoniae (CPN), ale nejdříve trochu obecně:
CHLAMYDIE (jinak též CHLAMYDIA, CHLAMYDOPHILA)
Chlamydie je vysoce infekční bakterie, jejíž výskyt v lidském těle úzce souvisí s celou řadou akutních i chronických onemocnění.
4 nejrozšířenější druhy:
  • Chlamydia trachomatis (CTR) - je nejčastějším sexuálně přenášeným bakteriálním patogenem na světě. Nejčastější cesta přenosu je pohlavním stykem a dle nejnovějších výzkumů a poznatků může dojít k nakažení i při styku sliznice s kontaminovaným materiálem (ručníky, ložní prádlo) či prostředím (bazény, toalety, sprchy, sauny.. atd). Inkubační doba je 1 až 3 týdny. Chlamydie trachomatis je nejčastější příčinou neplodnosti u žen i u mužů, potratů, očních trachomů, uretritidy (zánět močové trubice) u mužů, cervicitidy (zánět děložního hrdla), endometridity (zánět sliznice děložní), chlamydiové salpingitidy (zánět vejcovodů) u žen a dalších.
  • Chlamydia pneumoniae (CPN) - je ze všech druhů chlamydií v lidské populaci nejrozšířenější. Nákaza probíhá kapénkovou infekcí či přímým kontaktem s nakaženou osobou. Inkubační doba je 1 až 3 týdny. V prvotní fázi může CPN způsobovat onemocnění jako rhinitis (zánět sliznice nosní), sinusitis (zánět vedlejších dutin nosních), otitis media (zánět středního ucha), pharingitis, bronchitis (zánět průdušek), pneumoniae, astma bronchiale, konjunktivitis (zánětlivé onemocnění oční spojivky), artritis ( reaktivní artritida) atd. Dále může být roznesena do celého těla a může napadnout mnoho dalších tkání (nervová a svalová tkáň, mozek a také imunitní buňky - markofágy). Důsledkem toho je vysoká pravděpodobnost vzniku velice těžkých a závažných onemocnění při neléčené nebo pozdě diagnostikované chlamydiové infekci: astma, artritida, Alzheimerova choroba, Crohnova choroba, chronický únavový syndrom, chronická sinusitida, RS (roztroušená skleróza), zánětlivé střevní onemocnění, prostatitida, fybromyalgia, kardiovaskulární onemocnění a spoustu dalších.
Chlamydia pneumoniae
  • Chlamydia psittaci (CPS) - je primárně zvířecí patogen s možnosti přenosu na člověka. Vyskytuje se u ptáků (papoušci, holubi) a savců (koně, prasata, kočky, skot, ovce aj.) a nejčastější cesta přenosu je kontaminovaným trusem, či peřím (např. vdechnutím kontaminovaných spórů)
  • Chlamydia pecorum (CPC) - tento druh byl vyčleněn z chlamydia psittaci a je také patogenem širšího spektra savců a ptáků
Zdroj:
Internetová stránka zabývající se pochopení a léčbě CPN - zahraniční web, český web
Chlamydiové infekce v kostce (Státní zdravotní ústav)
Zajímavé linky:
Počet komentářů: 6

Rattus tale - part I.

7. ledna 2007 v 20:15 | Falkáč a Péťa |  Rattus Norvegicus
NA ZAČÁTEK TROCHU BLEMCÁNÍ
Byl nebyl jeden malej klučík jménem Falkáč, kterej si celej svůj krátkej život přál nějaký to zviřátko, nejlépe psa. A tak mu perenti koupili paví vočka. Po čase ale došlo k menší nehodě a ty ubohé rybky se jednoho vlahého večera třepotaly zapasíc se smrtí na tepichu, když stěny akvárka povolily...
... přesným opakem byl holčička Péťa. Bytek její family by se dal v klidu nazvat zvířecí noclehárnou. Kanárek, andulka, morče, želvák a nakonec pudl Blekomil. Jak už to tak bejvá, tak většina tý havěti pochcípala, nebo byla ulovena jinými zvířecími predátory....
ČÁST I.
Proč potkan? Vysoký íkvé, oddanost, duší i povahou pohodář, hystericky nevříská a je supa průzkumník. Jiná němá tvář nepřicházela v úvadu, páč v našem párečku řádí svinstvo zvaný alergie a taky jsme oba dost pracovně zaneprázdněný. Ještě během našeho celkem vostrýho dohadování padl návrh jako sklípkan (můj), had (Pétin), ale vzájemná fóbie to rychle vyřešila.
Detaily ohledně nákupu byly ujasněny a pochod směr zverák byl odstartován. Jelikož jsem vcelku línej čuník a chovatelskou stanici nás ani nenapadlo hledat, zamířili naše kroky do zveráku v CČM. Šopík byl zásobenej vcelku obstojně a terárka byly přeplněný letargicky pochrupující havětí rozličných druhů a barev. Houkli jsme na opodál stojící obsluhu:
Já: "Brej, by jsme měli zájem o jednoho potkana..."
OZ (obsluha zvěrince): "Hmm hmm, tak já vám to votevřu, vyberte si..."
Péťa: "No víte my bychom chtěli nějakýho..... menší pauzička... bez nádoru nádoru mezi nohama.. éééé..."
Já (hlezba jak sviň): "Blurp!... muhuahahahahaha.."
OZ (zadržuje chlámání): "No to není nádor... to jsou varlata..."
Smíchy rudej jsem se odpotácel vytlemit do uličky a Peťula mezitím hrábla po jedný čiperný potkaní samičce (varlata fakt ne), která jí prej sama lezla do náruče. Osobně si myslím, že to spíš bylo tím, že terárko připomínalo potkaní koncentrák a lahodně zavánělo smradem. S dobrou náladičkou jsme se pak přesunuli dokoupit nějaký do žraso do začátku, knihuly jak to chovat a deluxe potkaní klícku. Cenovka byla good, páč potkan stojí asi tak co dva pivsony ve třetí cenový. Než jsme zacálovali, tak dostali pár rad na co si dávat majzla a už jsme si to mastili do dom, páč potkaní lady namačkaná v miniaturní lepenkový krabici byla značně nervózní a notně se dožadovala cesty ven.
Žofka
Jako novopečení hrdí majitelé tvora, co se množí rychlejc než naši přičmoudlí spoluobčané jsme Žofku (jméno bylo oběma stranami bez problému přijato) po rozkopnutí dvířek ubytovali a s vyvalenýma bulvama voayersky pozorovali. Po hláškách typu: "Ty woe, čum jak řádí", se ihned zabydlela v našich heartkách.
Šplhoun
Prvních pár dnů Žofie odmítala cokoliv sežrat (pochopitelná nedůvěra), ale pak jsem měl bobky, když mi při krmení málem uhryzla hnátek. Otesánek konzumoval žrádlo po tunách a začal se podezřele kulatit, což nám hlávka nebrala, páč mu bylo podle OZ něco málo přes dva měsíce. Tesák pochybností a spekulací v nás začal řádit a 28 ledna minulého ročku 2006 jsme se dočkali překvapivého rozuzlení...
... to be continued...
Přidat komentář

Holydaj in Kroejša - part III. (final)

6. ledna 2007 v 18:37 | Falkáč |  Vřískot
ČÁST III.
Náš holydaj trip se pomalu, ale jistě chýlil ke konci a kolem žaludku se usadil svíravej pocit, že zas za pár dní budu hákovat v rachotě. Většina prašulí byla utracena, všechny hadříky našpiněny a se šťastným výrazem na ksichtících, opálení jak negříci, jsme vstávali do posledního dne. Dne, kdy byl naplánován odjezd zpátky do naší milované vlasti. A nastal další problémek. Dle instrukcí od paní B. jsme měli vysmahnout z apartmánu nejpozději do deseti a busík do vlasti nás měl nabrat na již zmíněném "kruháči" až o šesté večír. Neměl jsem dobrej pocit z nadcházejícího osmihodinovýho zevlování, ale holt nebyla jiná možnost. Dojčáckej důchodce nás vyprovodil k vrátkům, něco zakvákal a už jsme frčeli přesunovadlem do místní agentury, kde nám do večera blahoskloně uskladnili naše báglíky. Naštěstí nám zbylo pár místních zlaťáků akorát tak na žraso a něco k chlemtání a mírně zmrzačený nervy.
Západ slunce

Ani nevim jak jsem to přežili, páč počasíčko bylo fakt fajnový, akorát tak na rochnění ve vlnách, než dřepění a čumění na lidi, kteří svojí dovolenku teprve začínali. Konečně, dočkali jsme se. Z letargie a depresivních myšlenek nás probral zvuk kterej patřil ještě rozhrkanější karose, než která nás sem dovezla. Trochu flegmaticky jsem pominul fakt, že celou cestu zpátky zas budeme poslouchat hodněteploušský lemtání našeho stevardíka a buranský trapčení ostatních cestujících. Rychle jsem naházel zavazadýlka do podpalubí a zabrali jsme vyznačený místa netušíc věcích příštích. Po sčítacích formalitách se náš busík konečně odlepil a náše týdenní azylové městečko nám zmizelo za obzorem.
Z podřimování mě probudila rozpustilá debata asi tak 60ti letého párečku sedícího naproti přes uličku a notně se posilňující pivsonama zn. Radek, které o množství dvou kartónů vyšmelili před odjezdem od jednoho z našich drožkařů. "Madame čuně" do sebe klopila jednu plechovku za druhou a bylo jí šumák, že celou cestu sedí v mokrejch titěrnejch tangách, který jí jen silou vůle držely na svraštělých bocích. Z počátku mi jejich lemtání přišlo vtipný, ale jak hodiny ubíhaly, tak to bylo nechutný. Nějakej chytrolín, snad pro pobavení těch dvou, zapnul bednu a dalších pár hodin se nám snažil vymejt mozky úchylnou Troškovou trilogií Slunce seno. Chroptící a nesmyslně hýkající ochlastaný páreček ožil a celým busíkem se nesl filmový nápěv hlasitě interpretovaný mužským čuníkem notně si přihejbajícím z plechovky podporovaný madame čuně. No síla... Narval jsem si sluchátka do uší a snažil se alespoň do další zastávky trochu vzpamatovat.
Přestávka

Cesta ubíhala celkem rychle a občasné přestávky na hajzlík, bíčko a doplnění tekutin nám jí zpříjemňovaly. Brzo ráno jsme přejeli hranice a moje náladička byla hned lepší. Sice jsem asi 24 hoděk nechrněl, páč čuník přes uličku sedící byl až překvapivě vytrvalej a dle mýho skromnýho odhadu sám vysosal tak patnáct Radků a madame čuně zas v noci pobíhala skoro naked po pakrovišti při jedný zastávce, ale i tak jsem se těšil dom na sídliště Blackbridge. Na překladišti v Brně jsme dali sbohem osazenstvu a jedinej "luxus", kterej jsme si za celou tu dobu užili, byla cesta s tímhle busíkem do Práglu.
Nakonec jsem s úlevou rozrazili dvířka do bytu a po nezbytné očistě schvácenej jak sviň ulehnul jsem do peřin...
Konec
Pozn. příběh zde uvedený, jakožto i osoby v něm vystupující se fakt stal a není výplodem mé choré hlávky. Všem doporučuju jet na dovolenou svým kchárem, nebo letecky, páč pro slabší jedince to nemusí být taková prdel :).
Přidat komentář

Chlamydie pneumoniae: svinská bakterie - part I.

23. listopadu 2006 v 9:51 | Falkáč |  Chlamydie pneumoniae
PŘEDMLUVA
Tento příspěvek jsem se rozhodl napsat poněkud jinou formou (slušnější, bez specifických a expresivních výrazů :)) než předcházející, jelikož tady už přestává veškerá "prdel" a začíná jít do tuhého. Předpokládám, že kromě mých blízkých se třeba přes zagooglování dostane na můj blog spousta lidí s podobnými příznaky a stavy blízkých těm mým a snad je můj článek lépe informuje o této nemoci a možnosti léčby.
ČÁST I. - MY LOVELY STORY
Moje problémy začaly cca v r. 2004 kdy mě sužovala neustálá bolest v krku, povleklý jazyk, zahleněnost, záněty horních cest dýchacích, rýma. Po vyšetření na ORL mi bylo sděleno, že je jedná o chronický zánět hltanu a nic se s tím nedá dělat. Nepomáhalo mi v podstatě vůbec nic. Kloktadla, pastilky, zábaly, čajíčky. Po roce neustálého boje mojí přítelkyni napadlo, jestli náhodou za to nemůže nějaká alergie a doporučila mě na alergologii do pražské Vojenské nemocnice. Měl jsem štěstí na důslednou paní doktorku, která mi věnovala čas a nechala mě otestovat na vše možné. Výsledky z odběrů 20/10/2005 a 24/01/2006 zbyly následující:
Aktivní chlamydiová infekce (chlamydie pneumoniae), candida albicans ++, chlamydie pozitivní v obou třídách - stoupající hodnoty: IgG 2,14 při N 0,90, IgA 1,43 při N 0,90, AB/Chlamydia cHSP60 -negat.
Chlamydia pneumoniae 2
Vyfasoval jsem 5 balení Zitrocinu 500 mg na chlamýdie a roztok Diflucan na candidu a byl jsem ujištěn že to není zas tak hrozné a že se to dá v celku dobře léčit. Po dobrání léků sice candida (kvasinky) zmizela, ale bolesti v krku a zahleněnost zůstala. Problém nastal v okamžiku, kdy při další návštěvě alergologie mi bylo řečeno, že moje doktorka v nemocnici skončila a že budu mít nového doktora. Moje nová doktorka je 'plicařka' a podle svých slov imunologie není její obor. Povzbuzen úspěchem kdy jsem se zbavil kvasinek a chlamýdií, jsem tomu moc nevěnoval pozornost a myslel si, že se teď už opravdu může jednat o nějakou alergii.
Čas plynul a v únoru 2006 jsem se jednoho dne ráno probudil a měl jsem pocit, jako kdybych vůbec nespal. Myslel jsem, že jsem jenom přetažený a chtěl jsem dohnat spánkový deficit během příštích pár dní, ale únava se mě stále držela a přidal se pocit, že na mě něco leze. Během následujících pár měsíců jsem se s tím snažil bojovat, ale bez většího úspěchu. Začali mě také trápit teploty a minimálně jednou měsíčně jsem byl v pracovní neschopnosti s diagnózou zánět horních cest dýchacích, přip. chřipka. Během té doby mě všichni přesvědčovali, že jsem jenom utahaný, že jsi potřebuji odpočinou a že za to může jarní únava. Začal jsem tedy pátrat v čem by mohl být problém.
Nechal jsem se otestovat na potravinové alergie - negativní, absolvoval jsem vyšetření na neurologii díky dalším začínajícím problémům (mlhavé vidění, závratě, pocit na omdlení, návaly horkosti atd) - EEG, magnetická rezonance - negativní, VEP vyšetření - problém s pravým okem, vyšetření na cukrovku, štítnou žlázu... Vše vyšlo v pořádku, ale problémy se stále zhoršují. V současné době se k výše jmenovaným přidal tlak v očích a bolesti úponových svalů. Také jsem navštívil oční lékařku (prý všechno v normě), jelikož v očích mám husté rudé žilky a bělmo je žluté. Také kůže kolem očí je silně nažloutlá. Napadlo mě tedy, že s tím přeléčením chlamydií (a po přečtění tohoto webu) to nebude tak horké. Navštívil jsem tedy tento týden v úterý milou paní plicařku se žádostí o přetestování na chlamýdie a výsledky budou až 5. 12. 2006. Myslím ale že na 99 procent se lautr nic nevyléčilo a je to tu zpátky.
... to be continued...
Počet komentářů: 20

Apendix story - part II. (final)

30. října 2006 v 16:02 | Falkáč |  Vřískot
ČÁST II.
Nic se mi nezdálo, byl jsem jen v totálně vymaštěném bezvědomí. Vzbudil mě až brzoranní nástup sester na mrzákrům, kdy byly podávány pilule a jiný fet. Ještě sjetej s debilním výrazem jsem vyfasoval pigáro proti bolesti do zadnice, litrového bažanta a znovu upadl do deliria. Definitivně mě až o dvě hoďky později probrala vizita. Půltuctu ksichtů v bílých pláštích na mě brejlilo z více než nepříjemné půlmetrové vzdálenosti, prohmatávalo mojí čerstvou sedmistehovou jizvu a něco si lemtalo pod fousy. Po poradě jsem se dozvěděl, že ten můj slepák byl fakt humus, páč na něm našli šest zánětů a že ho zavčasu vypreparovali, jinak jsem už teď mohl ležet na prkně. Zprdele klika pomyslel jsem si a opět se hodil do limbu.
Sluníčko šajnilo, ptáci řvali, kytky smrděly a na mrzákrůmu se rozproudil život. Po rozlepení očí jsem měl možnost se konečně seznámit s osazenstvem a taknějak poznat prostředí, kde strávím následujích pár dní. Ležel jsem v rohu noclehárny přímo u umývadla, což mělo své nesporné výhody i zápory. Nemusel jsem se belhat přes celý pokoj, naopak zase musel trpět se skřípěním zubů smradlavé spolubydlící při ranní očistě. Jak už jsem se zmínil, tak mrzákrům byl fakt v dezolátním stavu. Osm kavalců, netěsnící windows, opadávající malba, vybavení pamatující Masaryka atd. Nechci to nějak hanět, ale myslím, že každej fachající si za ty prašule co cpe do českého zdravotnictví zaslouží víc. Nastal čásek se seznámit s ostatními. Nebyl to hezkej pohled, věkovej průměr byl něco kolem 65 až smrt a nemoce rozličný. Zauzlovaný střeva, rakovina žaludku, tlustýho střeva a jiné chuťovky. Za velitele pokoje jsem vytipoval maníka, kterej byl sešitej od krku až po pytlíka a upřeně mě už dost dlouho pozoroval. V průběhu pár dnů po jeho dost vyhoustlým monologu a jeho rozprávce s bílopláštníkama jsem se dozvěděl, že asi měsíc ležel na ÁRU v rakovinou tlustýho střeva. Vnitřek prej má totálně vyndanej a na hajzlík nechodí, páč vývod je skvělá věc. Zažil jsem hodně a proto mě to nemohlo už rozhodit. Ostatně všichni na tom byli taknějak podobně a naše konverzace se radši omezila na pár slov typu: "Brý ráno, brou noc". Pokud pominu nedobrovolné vnímání dialogů vrásčitých ksichtů během dne, jejich trapčení, stařeckej smrad a spoustu dalších vyvoněnej věcí, kterýma mě oblažovali po dobu mého pobytu ve špitálu, tak totálním utrpením byla každá noc strávená s těmahle týpkama. Vzdychání, mlaskání, lemtání ze spaní a chrápání, že se nadzvedával celej barák mi to zpříjemňovalo.
Pohled na pavilon chirurgie
Den po dni plynul, pár staříků se vyměnilo (zmizlo kdoví kam) a já byl donucen vstát z pelechu a začít chodit. Už žádnej tišící fet, kterého jsem se hlasitě dožadoval, žádnej přeplněnej bažant na jehož odnesení jsem čekal třeba tři hoďky. Dostal jsem stojan na infůzi, kterýmu nefungovala většina koleček a po mírném zápasení jsem se v předklonu zabalený do župánku vyšoural na chodbu. Použití hajzlíku se rovnalo sebevraždě, páč zima a nepřekonatelnej smrad mě donutil k taktice ráno po úklidu vystartovat jako první, než se mísa a přilehlé prostory změní ve výbuch fekální sopky. Což jsem fakt ale nepochopil tak to byla doba určená na žraso. Maníkovi s vyndaným vnitřkem i ostatním vozil personál pravidelně sakravonící hotovky a já jenom dostával silnej hovězí vývar a obden novou výživu do hnátky. Náladu mi akorát dokázaly narovnat návštěvy Péti, její i mojí máti a vůbec spousty dalších lidí, spojené s prezenty v podobě denního čtiva.
Bolest mírně ustupovala a mě zas chytala ta moje rejpací náladička. Zároveň jsem se těšil, že už pofrčím dom na sídliště Blackbridge. Při každé vizitě zněla moje otázka nachlup stejně a taky se mi dostávalo totožné odpovědi ať jsem v klídku a dám tomu čásek. Bezvnitřkovej maník, ležíc naproti mě na posteli nahej, rozvalenej jak přerostlej vorvaň a masírujíc si celou jizvu pryžovým míčkem, mě uklidňoval, že se dočkám a pořád mě sjížděl hodně uchylným pohledem od hlavy až k patě.
Večír jsme se dočkali překvápka. Zřízenci přivezli dědulu, kterej byl polomrtvej z bolestí břicha, ale taky svojí roli hrála psychika, páč se druhej den zbláznil. Ráno se na něj přišli mrknout službu konající doktůrek a sestra na kterou děda čipera hned zaútočil. Vyrval si infůze ze žil a rozklepanym hlasem se dožadoval na hajzlík. Doktůrek v závěsu za sestrou takticky vyklidili pole a dědula začal jednat. Polonahá svraštěná postavička navlečená do andělíčka se vypotácela na křivých nožičkách z mrzákrůmu zanechávajíc za sebou douhou a jak loket širokou nevábně zapáchající lajnu. Ano, děda se posral a windousama smažící slunce znásobilo smrad, který během pár sekund nekompromisně zaútočil a začal rozleptávat naše čichové buňky. Z několika postýlek (včetně mé) se ozýval rytmický potlačovaný zvuk dávení se při házení šavle, ale vše rychle odvrátila přivolaná ukrajinka, která voňavou biologickou nadílku rozmazala rychlými tahy po celé ploše podlahy. Veškerý personál byl po zbytek dopoledne zaměstnán chytáním a chlácholením děduly, který pobíhal k nám a zpět na chodbu se slovy: "To se mi šnad ždá, to je šen, já špím... kde mám trenčle...". Nakonec přijeli kluci z Bohnic a pacient nám zmizel z očí.
A byl konec. Balil jsem se. Vorvaň videtelně posmutněl, ale zbytek mrzákrůmu byl ledově klidný. Nedivím se, páč bych taky byl. Mávnul jsem na pozdrav a belhajíc šel hledat sesternu. Chtěl jsem alespoň kváknout něco jako díkes a tak, ale na nikoho jsem nenarazil. Asi jsem hovádko, ale ani mě nenapadlo se dožadovat odvozu houkačkou a tak jsem hodil báglík na záda a šoural se na tramvaj a pak metránko směr domov. Bytek na Blackbridge mě uvítal známou vůní a já se tlemil jak jsem byl rád, že už to mám z krku. Teda z břicha. Po pár informačních telefonátech jsem absolvoval megahygienickou očistu, zvážil a vomrknul svý značně pomuchlaný a vo sedm kilčo lehčí tělo a šel do peřin. Usnul jsem během chvilajzny jako dřevo.
Konec
Pozn. autora: fotky jsou vypůjčeny s laskavým nesvolením autora z ofiko webové sajtny FN Bulovka
Počet komentářů: 3

Apendix story - part I.

29. října 2006 v 13:30 | Falkáč |  Vřískot
PŘEDMLUVA
Mnohokrát díky za psychickou podporu Pétě, její i mé famílii, za úspěšnou "operaci na vrátnici" velectěnému doktůrkovi, za tišící pigára do zadnice ošetřujícímu personálu, všem co se přišli podívat na mrzáka, i díky tomu klukovi přičmoudlýmu, páč bez vás bych tu asi už nebyl a nemohl naškrábat tuhle, doufám že úsměvnou povídku...
ČÁST I.
Přislo to náhle a nečekaně. Jak blesk z čistého nebe. Vše se odehrálo jednoho brzkého vlahého dubnového rána. Vzbudila mě bolest. Krutá sžírající vnitřnosti a vystřelující z pravé strany mého pivásku. Bylo mi hned jasné o co gou, páč už několik týdnu a měsíců před tím jsem s tím měl menší konflikt. Tušíte správně... apendix aka slepák.
Svým kvílením a pobíháním po bytě a na hajzlík jsem vzbudil vedle mě chrupkající Péťu, která kontrovala slovy: "Jdu volat houkačku". S díky jsem to odmítl, jelikož moje chlapská ješitnost a naděje, že to "nějak rozchodím" byla silnější. Ještě pár minut jsem se skuhrajíc válel v pelechu, načež mě Péťa nekompromisně navlékla do hadříků a zavelela odchod směr emergency, která je od našeho bytku co by šutrem dohodil. Cesta to byla vskutku exkluzivní. Šoféři, kteří nás míjeli ve svých vozítkách, si mohli všimnout dvou do sebe zavěšených a notně se potácejících postaviček. Také první otázka, která nás u felčarů místo pozdravu uvítala byla luxusní a to jestli prý nechlastám a nefetím. Kdyby mě tak šíleně nebolel břich, tak se mi tam snad splašila kladiva. Místní doktůrek po chvíli prohmatávání a očumování mého těla vyjádřil pravděpodobnou diagnózu jako "něco s ledvinama, nebo močákem" a poslal nás o barák dál a to do proslulé nemocnice Bulovka. Následovala cesta zpátky a Péťa začala jednat. Jelikož jsem v té době byl nemajetný a chudý zaměstnanec celorepublikově ožebracujícího bankovního ústavu a tedy nevlastnili jsme a zatím ani nevlastníme žádné přemisťovadlo, byli jsme odkázáni na pomoc Pétiny rodiny. Za chvíli přifrčela celá famílie a jelo se. V čekárně ambulance pokudivu nikdo nebyl, ale jak jsme následně zjistili, tak ani žádný personál. Přibližně po hodině mé budoucí tchýni ruply nervy a začala se dožadovat pozornosti tím, že rozkopala dveře do ordinace. A mělo to efekt. Odněkud vylezl mladej doktůrek, co se zřejmě zašíval, a blahoskloně mi pokynul. A co se nestalo. Otázky, kterejma mě bombardoval, byly na chlup stejný: "Berete drogy?", "Fakt neberete drogy?" atd. Když skončilo rutinní vyšetření, dostal jsem tři rady. Nic do sebe neklopit, nahřívat si břich a večír kolem šesté přijet na kontrolu. Den uběhl poměrně rychle i díky tomu, že jsem to celé prochrněl a nastal čásek opětovné návštěvy.
Vchod
Fábka se zapadajícím sluncem opět dorazila na místo určení. Tentokrát se ale situace neopakovala. V čekárně byla hlávka na hlávce a vypadalo to jako v předsálí patologie. Rozbitý lidi, zlámaný hnáty, no prostě samá chuťovka. Službu měl tentokrát nějakej postarší doktůrek, kterej rozhodně vypadal víc fundovaně, než ten z dopoledne a taky mu bylo hned jasný co mi je. Ani jsem neměl čas něco zavřískat a už jsem byl nahatej s kapačkou v hnátce a sestra mě rvala do andělíčka (pozn. není to pedofilní označení malého dítěte, ale nad kolena krátká košilka odhalující prdel). Ještě jsem zaslechl, že nahřívání břicha byla hovadina, že jsem si ho měl ledovat a už jsem frčel ven. Nevím jestli jste to někdy zažili, ale cejtil jsme se fakt trapně. Na chodbu mě z ordinace na pojízdném lehátku vytlačil místní zřízenec a já zažil své velké entre, když jsme projížděli špalírem mrzáků a já jim všem kynul na pozdrav. Péťa mě ještě doprovodila na sonografii a pak se už rodinka se mnou rozloučila a já fakt cítil velkou vděčnost. Mrzáka odvezli, představení skončilo....
Moje lehátková pouť skončila rozražením dveří pokoje, kde jsem měl strávit následujících pár dní. Nevím jak dneska, ale před těmi cca dvěma lety byl celý areál špitálu Bulovka v celkem dezolátním stavu. Tucet pavilónů bylo opraveno, ale ne zrovna ten můj chirurgický, takže jsem se nemohl divit, že ten můj mrzákrům vypadal jak noclehárna čtvrtý cenový pro přestárlé. V hlávce začali smažit DDveře .. this is the end, my friend.... Z totální deprese mě probrala až otázka jednoho vrásčitého ksichtu. "Tak co mladej, s čím si tu?". Rozhlédl jsem se a uviděl osm kavalců z toho jeden prázdný. "Se slepákem...". Ksicht zavrněl: "... to ti vyndaj na vrátnici". Ze sedmi postýlek se ozvalo hurónské tlámání, které utnul až felčar, toho večera můj ctěný operatér. Dozvěděl jsem se, že o půldesáté budu chrnět po anestezii jak batole a ostatní se ve mě budou vrtat. Trochu mě to uspokojilo, jelikož bolest se zdála býti nesnesitelnou a taky jsem byl smířený s tím, že se to může podělat, páč dneska si nemůže být nikdo ničím jistý. Následovalo předoperační vyšetření, které se skládalo z natočení ÉKÁGÉ, kdy vám na celý tělo nalepěj takový malý balónky, po kterejch, když vám to sundají, vypadáte jako nějaká nechutná přerostlá beruška. Vrchol ponížení nastal v momentě, kdy se zjevil přičmoudlý zdravotní bratr, který mi přišel oholit příro značně otupenou břitvou. Bylo mi na vomdlení. Už jsem to nevydržel a musel jsem zavřít bulvy, páč to už bylo moc. Vysvobozením bylo když si pro mě přijeli. Namakanej maník odbrzil kavalec a už jsme frčeli neznámo kam. V horizontální poloze jsem akorát tak stačil vnímat problikávající zářivky na stropě chodeb, kterýma jsme mířili na operační sál. Bylo mi už tak blbě, že mi bylo v podstatě jedno, že se v podzemním spletenci trochu bloudilo, že jsme museli přejet po provizorně položených prknech louži, která nás v jednu chvíli zablokovala, ale asi po nekonečnejch deseti minutách jsme dorazili na místo. Světla mě oslnila a jakási hlávka v roušce se nademnou sklonila a zavtipkovala: "Doufám, že se nám během operace neprobudíte... hihihi...". Potom jsem si přelezl na sakra studenej jateční stůl, párkrát si dýchnul vysmátýho plynu a obklopila mě černočerná tma....
... to be continued...
Počet komentářů: 6

Holydaj in Kroejša - part II.

22. října 2006 v 21:24 | Falkáč |  Vřískot
ČÁST II.
Hlavou se mi honila spousta myšlenek, ale ta zásadní byla taková ta vlezlá typu: sakra to se mi snad zdá. Nejradši bych na milou dovolenou hodil bobek a vrátil se zpátky domů. Jenže už bylo pozdě se vracet a já se vertikálně řítil spirálou vstříci tomu co mi příštích pár dní přichystá. Hranice jsme přejeli v pohodě a poslední vjem co se mi vryl do paměti byly hajzlíky na český straně, kde hajzlbáby kasírujou za použití 5 zlaťáků, nebo 50 centů. Valil jsem bulvy a říkal si až jednou budu bez práce, pořídím si moderní hazjlíky s reprákama, lcdečkama a točeným budvárkem.
Pag
Cesta probíhala vcelku klidně, ale pomalu. Ze slibovaných 14 hodin se nakonec vyklubalo upocenejch a přeleženejch 19 hodin, jelikož drožkaři zastavovali u každý škarpy na čouda. Konečně ráno druhý den se zpoza kopce vyloupnul ostrov Pag, naše cílová destinace. Osazenstvo autokaru hýkalo vzrušením, foťáky cvakali a atmosféra by se dala krájet. A pak to přišlo. Cestou jsme vyházeli na různých místech část busu a pokračovali dál do letoviska Novalja. Choking nastal v okamžiku, kdy nám řidič oznámil, že nás teda vyhodí v centru města na "kruháči" a že si pro nás přijedou a rozvezou do apartmánů. Kdo přijede? Kulový! Zařiďte se jak chcete čuníci! Prostě jsem pochopil, že se na nás naše milá agentura vybodla. Péťa vytáčela Mrs. B., ale na poslední chvíli z řidiče vymámila mapu města a Karosa odfrčela neznámo kam zanechajíc nás svému osudu. Díky mapě a vourcheru s adresou na zabookovanej apartmán jsme se konečně po dlouhém hledání doplazili do místní kanceláře. Uvítala nás místní hrvatská šťabajzna a vcelku slušnou angličtinou nám sdělila, že nás její kolega odveze až k apartmánu. Načež se během chvilky objevil místní maník, posadil nás do vozítka, které vypadalo jako svařenina škůdky 600trosky a malého rybářského člunu a už jsme frčeli se ubytovat.
Drožka
Hacienda
Majitel apartmánu byl dojčáckej důchodce, kterej si barák o několika menších bytech pořídil jako svoje letní sídlo a taky jako zdroj podnikání. Už nás asi po tom co jsme cestou prožili, nemohlo nic překvapit, tak jsme se ani nedivili, že obyvatelé baráku byli taky z Deutchlandu a pokaždém setkání nás zdravili hlasitým hallo a blbě se křenili.
Dovolená pozvolna plynula a i na šajnění, cachtání a potápění došlo. Zacálovali jsme si i výlet na okolní ostrovy a taky očumovali místní památky z doby římského osídlování. Mimochodem nevím jak ve zbytku Chorvatska, ale na Pagu je údržba památek dost mizerná. Podle mapky jsme se šli podívat na pozůstatky římského opevnění a tvrze. Kromě pár nízkých obvodových zdí, které byly schované ve vysoké trávě plné bordelu, černé skládky a kolem dokola obšancované narychlo postavenými apartmány, jsem došel k názoru, že je to fakt humus. Žádná cedule, nic, nada... Na základech římské baziliky se zas skvěla zahradní restaurace s příznačným názvem Bazilika. Památkář byl řval jak protrženej.
Restaurant Bazilika
Co se týče cenových relací a rychlosti kterou kolem vás víří pingl při obsluhování jsem nabyl dojmu, že pokud šprechtíte jinak než chorvatsky, tak vás voškubou jak kuře a taky že nás čecháčky tam moc nemusí. Když ale zaslechnou němčinu, tak se můžou přetrhnout. Že by platilo Čech = socka, Němec = bohatec? Jinak místní specialitky jako plody moře, ryby a sejra byly vyvoněný, ale pivka to už tak neplatilo. Výtlem jsem měl u značek jako Karlovačko, Laško a slovinského Zlatorogu, ale ten ztrpkl při degustaci. Zlatá Gábinka, Budvárek nebo Staráček...
...to be continued...
Počet komentářů: 1

Holydaj in Kroejša - part I.

20. října 2006 v 13:29 | Falkáč |  Vřískot
PŘEDMLUVA
Předem se omlouvám za poněkud drsnější výrazy, hrubší a nespisovnou mluvu, oslovení určité skupiny lidí atd... Nic v tom nehledejte, berte to tak, jak to je...
ČÁST I.
Po letech jsme se s přítelkyní Péťou rozhodli strávit svojí první ryze soukromou zahraniční dovolenou někde jinde než doma na zadku. Jelikož poslední dobou mě neustále zpříjemňují život rozličné nemoci a zlaťáků v rodinném rozpočtu bylo pomálu, rozhodli jsme se pro dovolenou u zdraví prospěšného moře v našimi spoluobčany vyhledávaném Chorvatsku. Příslib cachtání, potápění, šajnícího sluníčka a pohody bez stresu mě nalákal a termín byl domluven na zaří u jedné "renomované cestovní kanceláře". Rezervace a zacálování proběhlo v rekordním termínu a paní (říkejme jí třeba paní B) z agentury nás ujišťovala o všech superlativech našeho výběru. Ukolebáni představou pouhé 14 hodinové cesty v klimatizovaném autobusu plného inteligentních cestujících jsme strávili poslední dny před odjezdem v blažené nevědomosti z přístích událostí.
Den D nastal prvního září a odjezd byl stanoven na busového nádraží na Florenci z perónu č. 16. Jak už je u nás dobrým zvykem, seřvali jsme se s Péťou hned pár minut po zakonzervování našeho doupěte na sídlišti Black Bridge kvůli mé děravé zapomnětlivé hlávce. A aby toho nebylo málo, tak moji milou vyhmátl MHD kontrolor hned pět minut po odjezdu, kdy zjistila, že svojí legitku nechala zřejmě doma. Na pérón jsme dorazili s dostatečnou časovou rezervou a hned se dožadovali nástupu do vehiklu, který nás měl dopravit na místo určení. První šok nastal po té, co nám bylo oznámeno, že ten busík do Chorvatska fakt nejde a ať se jdeme optat na perón č. 15. Stejný scénář nastal na 15ce a byli jsme posláni na 14tku. Načež ze 14tky jsme byli posláni zase zpátky a tak to šlo asi deset minut dokolečka. Jako první ruply nervy Peťule, zvedla telefon a už vytáčela číslo na paní B. Dozvěli jsme se, že řidič z 16tky o nás ví a že se nejedná o přímou linku do Chorvatska, ale pouze o svozový bus na další přestup v Brně. Heart attack... červík pochybnosti mě začal zevnitř krutě nahlodávat. Zakončili jsme tedy kolečko, tam kde bylo započato a najednou se autobusák chytil. Vše bylo v ouklendu a mohli jsme odjet. Busík byl nechutně přecpanej a jediné volné místa byli ve předu u řidiče, kdy moje drahá polovička seděla na sedadle vedle nějakého zavšiveného bordelu, který se skládal z prázdých kanystrů od benzínu, špinavých hadrů a jiných chuťovek. Na mě zbylo místo vskutku exkluzivní. Seděl jsem, tedy přesněji levitoval jednou částí těla v uličce. Důvodem byl fakt, že můj spolucestující byl z horka polomrtvej skoro stoletej děda v autobusácký uniformě, kterej snad ještě zažil Rakousko - Uhersko. Zřejmě některé čtenáře zklamu, ale nejsem gerontofil a tedy logicky jsem tuto úžasnou 2,5 hodinovou cestu vedle dědy vydržel se skřípěním zubů....
Brno - hotel Grand
První část našeho cestovatelského utrpení skončila na "překladišti" v Brně, kde se nás ujala jakási delegátka naší agentury. Dozvěděli jsme se, že má přijet další vozítko a dále nás přepravit na další a snad už poslední přestup na náš úžasný klimatizovaný busík. Po půl hodině jsme se dočkali a na určené place čekalo asi tucet karos. Připomínalo mi to odjezd děcek na tábory, protože všude postávali zevlující perenti a na předním skle každého busu byl přilípnutý seznam a přesné označení sedadel s vyznačením kdo kde bude dřepet. Osazenstvo bylo převážně mladšího zevření, ale z 99 % burani. Ale zpátky k našemu přemisťovadlu. Jak už jsem napověděl, tak opravdu se nejednalo o luxusní autokar, ale o prachsprostou Karosu, která neměla hajzlík a klimatizaci už vůbec ne. Všechno ve mě začalo vřít, ale řekl jsem si, že se hned na začátku cesty neuvedu jako pražskej pepik-cholerik (pozn. byli jsme jako jediný z Práglu) a spolknul jsem všechny své peprné nadávky. Po úplně zbytečné hodině počítání jestli jsme všici, trapčení našeho "delegáta" v umaštěném roztrhaném tričku, kdy se nás snažil naladit vtípky typu: "Víte jaký je opak deja vue (pozn. čti jako frantíci)?" "Nevíte?" "Deža neví...", se naše rozhrkaná Karosa, plná roztlemených čuníků, seznamujících se a vzájemně si vyměňujících řízky v chlebech za koláče, odlepila a zamířila směr hraniční přechod Mikulov....
Karosa
...to be continued...
Přidat komentář

Další články

Kam dál